středa 3. srpna 2016

(Nad)žánrové problémy - podceňované Human Lanterns (1982)

Lung Shu Ai (Tony Liu) a Tan Fu (Kuan Tai Chen) jsou dvěma soupeři uvnitř poměrně tradiční zápletky. Jsou mocní, bohatí a nenávidí jeden druhého. Avšak jejich vzájemná nenávist je stále více prohlubována tajemným bojovníkem (legendární Lo Lieh), který se chce jednomu z hrdinů pomstít za dávnou porážku. O Human Lanterns se často tvrdí, že jde o (ne)povedené křížení hororu s kung fu filmem, buď je chválen nebo proklínán za násilné kombinování dvou žánrů. Jak ale spojuje konvence dvou takto populárních žánrů a je vůbec zmíněné žánrové vymezení správné?

Prakticky každý web nebo blog, který píše o zapadlých hongkongských klenotech, se v případě Human Lanterns neubrání svůdnému označení "hororový kung fu film". Důležité však je o filmu neuvažovat jen v mantinelech zmíněných dvou žánrů a automaticky výše zmíněné tvrzení nepřebírat jako nutně pravdivé. Částečně bych se vůči němu totiž chtěl vymezit. Human Lanterns nejsou jakousi nucenou a "bezpohlavní" kombinací hororu a kung fu filmu. Ono to s těmi žánry (či nadžánrovými konstrukty) může být trochu složitější, než se na první pohled zdá. Human Lanterns totiž nepřebírají žánrová pravidla hororu, ani nijak výrazně nemanipulují s jeho výrazovými prostředky. Vlastně jediná částečně hororová sekvence jsou úvodní titulky. Jde o dvě minuty dlouhé prostřihávání na bouři a jakési monstrum (později odhalený zabiják Lo Lieh). Noc osvětlují pouze blesky při nichž jsou vidět mrtvá těla a tajemné stroje od krve. Od hororu se však film poměrně rychle vzdálí a přiblíží se spíše k exploataci. Po devadesát minut totiž nijak výrazně nepracuje s napětím ani omezeným rozsahem vědění a divák je brzo seznámen s identitou "monstra" (druhý únos, 32. minuta). Záporák tak není zahalen rouškou tajemství, ale (v kung fu filmech) poměrně tradičně plánuje velkou pomstu za svou dávnou porážku. Takže samotná narativní kostra funguje jako kung fu film, který je rozšířen o exploatační momenty mučení, znásilnění či stahování z kůže. Primární tedy není budování napětí či "lekačky", ale explicitně násilné momenty, které přicházejí poté. Jako příklad může posloužit hned scéna prvního únosu. Ta začíná v čase projekce 19:33, kdy se žena koupe, střihem je divák seznámen s příchodem "netvora" (obr. 1) a únos úspěšně končí za minutu a půl. Během několika vteřin je tak žena (kung fu technikou) omráčena a přenesena do tajného úkrytu. Minimální snaha budovat napětí jako by svědčila právě o přenesení důležitosti na scénu následující. Ta už trvá tři a půl minuty a je důležitější nejen pro nastínění základních motivů padoucha, ale i pro pochopení již zmíněného odklonění se od hororu k exploataci. Při odhalovaní prostoru sklepní skrýše je už od začátku kladen důraz na násilí a krev. Hned v prvním záběru může divák vidět stroje se zbytky krve a masa (obr. 2), aby vedle nich byla oběť připoutána (obr. 3) a probuzena, takže mučení musí proběhnout zaživa. Nejen pro požitek mučitele, ale především pro poskytnutí krvavých (a možná i nepříjemných) atrakcí divákům (obr. 4). V příštích vteřinách následuje mlácení, rozříznutí hlavy, záběry na zkrvavené nahé tělo, vylévání šrámu na hlavě horkým stříbrem a stahování z kůže. Zde je tedy důraz na exploataci velice zřejmý a jakákoliv pravidla hororu ustupují do pozadí.


                                                                               (obr. 1-4)


Human Lanterns nejsou filmem, který by násilně spojoval dva žánry, ale filmem o postavách, které jsou zvyklé fungovat ve světě cti, čestných soubojů a pravidel. Tyto postavy jsou konfrontovány charakterem, který jako by přišel z jiného světa. Světa exploatačních filmů. Vrah Chun-Fang (Lo Lieh) byl ze světa kung fu vypuzen, protože (jak se divák dozví ve flashbacku v 11. minutě) byl jedním z protagonistů v čestném souboji poražen. Odhodlá se k pomstě, která nemá s kung fu nic společného, unáší ženy a ty následně mučí a znásilňuje. Chun-Fang tak reprezentuje exploataci, která záměrně narušuje kung fu film o dvou rivalech a osvěžuje tak tradiční koncept. Je zajímavé sledovat konfrontace postav z rozdílných světů, protože hlavní hrdinové respektují pravidla kung fu žánru, jsou proti Chun-Fangovým exploatačním akcím bezmocní. Aby mohli vyhrát musí být Chun-Fang poražen právě v souboji bojových umění. Proto také záporák neumírá brutální a krvavou smrtí jako jeho oběti, je znovu (a naposledy) vypuzen skrze kung fu a v závěru uhoří (obr. 5). Chun-Fang také exploatuje momenty, kdy jsou dva hlavní hrdinové zranitelní. V jejich finální konfrontaci se objeví až v závěru, kdy jsou oba unavení a zranění (1:10:20, obr. 6), aby znovu (a definitivně) narušil tradiční strukturu kung fu filmu.

                                                                               (obr. 5 a 6)

Také by bylo částečně chybou Human Lanterns označovat za experiment či něco výjimečného právě kombinací exploatace a kung fu. Zhruba od poloviny sedmdesátých let se hongkongský film začal ke spojování podobných žánrů obracet. Film tak byl součástí zvedající se vlny hororových/exploatačních kung fu či wuxia snímků mezi něž patřily například Butterfly Murders (r. Hark Tsui, Hong Kong, 1979 - zde se přidal ještě žánr detektivního filmu), Zu: Warriors from the Magic Mountain (r. Hark Tsui, Hong Kong, 1983), Kung Fu from Beyond the Grave (r. Chiu Lee, Hong Kong, 1982) či Black Magic (r. Meng Hua Ho, Hong Kong, 1975). Vrcholem pak byla duchařina A Chinese Ghost Story (r. Siu-Tung Ching, Hong Kong, 1987), která tuto vlnu definitivně přenesla do komerčního filmu a dala vzniknout desítkám napodobenin. Další navázání na tradice (a zvýraznění některých tradičních postupů) je pak možné pozorovat v práci s barvami a mizanscénou. V šedesátých letech se kung fu filmy stávaly stále častěji širokoúhlými a barevnými. Práce s výraznými barvami se s širokoúhlým obrazem dobře doplňovala, avšak Human Lanterns s barvou pracují důkladněji než většina ostatních kung fu filmů. Zatímco na první pohled by se mohlo zdát, že snímek barevně stylizuje pouze exploatační části a zbytek nechává v tradičních barvách, není to tak úplně pravda. Například scéna z první půlhodiny filmu, kdy se jeden z hrdinů vydá do nevěstince. Lung Shu Ai se hádá se svou milenkou Yen Chu (Choh Seung-Wan), v úvodu konfliktu jsou oba osvíceni modře (obr. 7). Ovšem ve chvíli kdy se Yen Chu zeptá (zdali si ji hrdina vezme jako konkubínu) jsou oba osvíceni agresivnější rudou barvou (obr. 8 a 9), hrdina neodpoví a ženu zakryje stín (obr. 10). O několik vteřin později milenka řekne, že jeho oponent Tan Fu je lepší, v tu chvíli je osvícena agresivně červeně a pasivní protagonista studeně modře (obr. 11). Červené a modré osvícení se střídá v průběhu dialogu pravidelně, například když ji Lung Shu Ai zakáže s jeho soupeřem být, je znovu osvícen červeně. Je tedy fascinující pozorovat, jak mizanscéna (konkrétně tedy osvětlování) pomáhá filmu ve vyjadřování. Znovu jde o něco, co je pro hongkongský film tradiční (důraz na výrazné barvy), ale v zásadě ve fázi zrodu, protože v následujících letech jsou barvy používány stále častěji extrémně expresivně.



                                                                                (Obr. 7-11)


Human Lanterns zklamávají fanoušky hororů a částečně i fanoušky kung fu filmů, činí tak záměrně, konfrontací tradiční (kung fu) žánrové kostry s exploatací. Po úvodních titulcích ustupuje hororový žánr do pozadí a větší důraz je kladen na exploatační prvky. Zároveň může film fungovat jako modelový příklad (spolu s například Butterfly Murders) plynulého spojení dvou různých žánrů, ke kterému v hongkongském filmu docházelo velmi často. Na Human Lanterns lze také demonstrovat další tradice hongkongského filmu, především expresivní způsob osvětlení, které na sebe výrazně upozorňuje a podtrhává důležité momenty filmu.


Human Lanterns (r. Chung Sun, Hong Kong, 1982)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.