pátek 24. března 2017

Blockbuster bez konce - League of Gods (2016)

Edmund Lee jako by se (ve své recenzi pro South China Morning Post) nemohl oprostit od toho, kolik počítačových triků v League of Gods je. [1] Jeho skeptický postoj k současným blockbusterům je dlouhodobý a s nadbytkem CGI pevně spojený. A rozhodně není sám. Čínské kritické reakce dosahují v průměru necelých 3/10 a na čínské filmové databázi si film sotva dosáhl na 2,9/5. Už po shlédnutí traileru vypadá League of Gods jako neuvěřitelně bizarní film. A on je, jen trochu jinak, než by se mohlo zdát. Pokud totiž odhlédneme od (trošku iracionálního) kritizování samotné přítomnosti CGI, zjistíme, že bizarní je především vyprávění, utváření hierarchie cílů i aranžmá samotného fikčního světa. Než se pustím do vysvětlování toho, jak vlastně film funguje, chtěl bych se ještě jednou vrátit ke kritické i divácké reflexi. Zaregistroval jsem v ní opakující se výtky, vůči kterým bych se lehce vymezil. Kromě triků to jsou stížnosti na infantilní humor, absentující příběh či marnou snahu vytvořit "čínské X-meny". Při pročítání recenzí a komentářů by League of Gods mohla působit jako unikátní spojení všeho, co je na současném čínském a hongkongském filmu špatně. Blockbuster, který se utápí ve vlastních ambicích. Chtěl bych nabídnout trošku odlišný pohled. League of Gods je totiž něčím nevyhnutelným. Film, který musel přijít. Nejde o unikátní spojení všeho špatného, ale o nutnou eskalaci všeho populárního.

Kam sahají kořeny?


Film vyrůstá z mnoha odlišných kontextů a tradic. Zde se pokusím některé z nich rozplést, čímž zároveň vysvětlím, že nejde o nějaké výjimečné odtržení od norem, ale jejich nevyhnutelnou eskalaci. Začnu u triků, ty jsou v Hong Kongu a Číně populární už desítky let, tedy minimálně od doby, kdy Tsui Hark odstartoval své Zu: Warriors from the Magic Mountain (1983). Současné blockbustery ze CGI těží stále: [2] digitální džípy v Heartfall Arises (2016), celý hlavní hrdina v The Monkey King (2014), drtivá většina filmu v The Mermaid (2016) a Chinese Odyssey: Part Three (2016). League of Gods je tak extrémním vyvrcholením tohoto trendu, ve filmu je totiž jen 15 záběrů, které neobsahují žádné CGI.

S triky se také často pojí přesycená mizanscéna, ani ta není v čínském filmu něčím výjimečným, stačí se obrátit například ke Kletbě zlatého květu (2006). Tam je sice přehnaná zdobivost tematizována skrze mandalu, ale Zhang Yimou je jí specifický obecně. Avšak rozhodně není sám, podobně mohl v některých momentech působit i loňský Sword Master Dereka Yee.

neděle 12. března 2017

Netradiční outsider - In the Line of Duty 3 (1988)

In the Line of Duty (v „českém“ distribučním názvu Red Force) bývala poměrně populární série.[1] Její třetí díl (In the Line of Duty III nebo Force of the Dragon) je ale tak trochu outsiderem v kontextu těch ostatních. První díl má Michelle Yeoh, v Yes Madam! se k ní přidává Cynthia Rothrock a režíruje legenda Corey Yuen.[2] Čtvrtý díl má zase výhodu v tom, že se objevuje Donnie Yen a za kamerou stojí Yuen Wo-Ping. Přesto si myslím, že má cenu se trojce zpětně věnovat. Především pro její narativní výstavbu, která shlukuje postupy pro hongkongský žánrový film typické a zároveň zvládá hravě podvracet divácká očekávání. Divák nikdy neví, co může čekat.

Třetí díl stojí dodnes ve složité pozici, legendární Michelle Yeoh byla  nahrazena začínající Cynthií Khan a Brandy Yuen rozhodně nedosahoval režijní zručnosti svého staršího bratra, Wo-Pinga. Khan jako madam Yeung pátrá po ukradených špercích spolu s japonským inspektorem, který přišel o mladšího parťáka. Na první půlhodině je zábavných hned několik věcí. Především je to rychlost, s jakou se všechno děje. Pro hongkongský film je rychlost typická, jde o kinematografii plnou dravých kamerových nájezdů, rychlých akčních scén, kratší průměrné délky záběru i kratších filmů obecně (často do devadesáti minut). Ale In the Line of Duty 3 (kromě zmíněného) nedovoluje žádné narativní linii se plně rozvinout, vždy je nějak nečekaně ukončí, což je poměrně zábavné. Těžko se hledá nějaký hlavní jednotící rámec. Některé linie vystoupí do popředí a zdají se být ty hlavní, avšak náhle ustoupí nebo dokonce, bez jakéhokoliv vyvrcholení, mizí.