pátek 24. března 2017

Blockbuster bez konce - League of Gods (2016)

Edmund Lee jako by se (ve své recenzi pro South China Morning Post) nemohl oprostit od toho, kolik počítačových triků v League of Gods je. [1] Jeho skeptický postoj k současným blockbusterům je dlouhodobý a s nadbytkem CGI pevně spojený. A rozhodně není sám. Čínské kritické reakce dosahují v průměru necelých 3/10 a na čínské filmové databázi si film sotva dosáhl na 2,9/5. Už po shlédnutí traileru vypadá League of Gods jako neuvěřitelně bizarní film. A on je, jen trochu jinak, než by se mohlo zdát. Pokud totiž odhlédneme od (trošku iracionálního) kritizování samotné přítomnosti CGI, zjistíme, že bizarní je především vyprávění, utváření hierarchie cílů i aranžmá samotného fikčního světa. Než se pustím do vysvětlování toho, jak vlastně film funguje, chtěl bych se ještě jednou vrátit ke kritické i divácké reflexi. Zaregistroval jsem v ní opakující se výtky, vůči kterým bych se lehce vymezil. Kromě triků to jsou stížnosti na infantilní humor, absentující příběh či marnou snahu vytvořit "čínské X-meny". Při pročítání recenzí a komentářů by League of Gods mohla působit jako unikátní spojení všeho, co je na současném čínském a hongkongském filmu špatně. Blockbuster, který se utápí ve vlastních ambicích. Chtěl bych nabídnout trošku odlišný pohled. League of Gods je totiž něčím nevyhnutelným. Film, který musel přijít. Nejde o unikátní spojení všeho špatného, ale o nutnou eskalaci všeho populárního.

Kam sahají kořeny?


Film vyrůstá z mnoha odlišných kontextů a tradic. Zde se pokusím některé z nich rozplést, čímž zároveň vysvětlím, že nejde o nějaké výjimečné odtržení od norem, ale jejich nevyhnutelnou eskalaci. Začnu u triků, ty jsou v Hong Kongu a Číně populární už desítky let, tedy minimálně od doby, kdy Tsui Hark odstartoval své Zu: Warriors from the Magic Mountain (1983). Současné blockbustery ze CGI těží stále: [2] digitální džípy v Heartfall Arises (2016), celý hlavní hrdina v The Monkey King (2014), drtivá většina filmu v The Mermaid (2016) a Chinese Odyssey: Part Three (2016). League of Gods je tak extrémním vyvrcholením tohoto trendu, ve filmu je totiž jen 15 záběrů, které neobsahují žádné CGI.

S triky se také často pojí přesycená mizanscéna, ani ta není v čínském filmu něčím výjimečným, stačí se obrátit například ke Kletbě zlatého květu (2006). Tam je sice přehnaná zdobivost tematizována skrze mandalu, ale Zhang Yimou je jí specifický obecně. Avšak rozhodně není sám, podobně mohl v některých momentech působit i loňský Sword Master Dereka Yee.


League of Gods také není úplně originální látkou. Jde o adaptaci více než tři sta let starého Investiture of the Gods. I sem občas výtky směřují, avšak adaptování kánonických textů čínské mytologie není žádnou novinkou. Mnoho filmů se snažilo tyto tradiční náměty zasadit do odlišných kontextů, žánrů i forem. Maximálně je exploatovat. Existuje více než dvacet adaptací Putování na západ opičího krále Wukonga a Wong Fei-hung se (za posledních sedmdesát let) objevil ve více než stovce filmů. I čínská HBO se obrací k legendárním osobnostem lokální historie a letos produkovala dva televizní filmy, jejichž hrdiny jsou Beggar So (Master of the Drunken Fist) a Wong Kei-ying (Master Of The Shadowless Kick). Snaha přetvořit starý text v moderní blockbuster není ničím výjimečná, jako spíše tradiční a pochopitelná. Navíc usnadňuje zaháčkovat film na trhu, spojit ho s něčím, co už existuje.

Pokud se obrátíme k dalšímu "nedostatku", tedy infantilnímu humoru, znovu nepůjde o nic, co by se v čínském a hongkongském filmu objevovalo svátečně. Má poměrně silnou tradici (stačí si vzpomenout na filmy Stephena Chowa v devadesátých letech) a nízkorozpočtové komedie z něj každoročně těží. A nakonec, "absentující" či extrémně epizodický příběh. Vyprávění je sice (pro důraz na atrakce) odsunuto na vedlejší kolej, ale ani zde nemůžeme pozorovat něco, co by bylo nějak unikátní. League of Gods je značně epizodický film a vývoj vyprávění zde slouží primárně pro spouštění akčních sekvencí. Na tradice znovu navazuje, ale tentokrát už značně neobratně. K detailnějšímu rozboru vyprávění se dostanu v následujících řádcích, zde jsem se snažil (poněkud zjednodušeně) poukázat na to, že hlavní výtky spojené s filmem League of Gods do jisté míry představují důraz na tradice, nikoliv výrazné vytržení z nich.

Co s filmem, který nekončí?


Konečně už k filmu samotnému a k tomu, proč mě několikrát překvapil. Značně specificky totiž vypráví a konstruuje fikční svět. Vyprávění už tradice nabourává, a to způsobem, jakým konstruuje tři roviny cílů (krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé) a postupně naprosto změní jejich dynamikuDo filmu divák pronikne skrz velmi zhuštěnou expozici. Postupně se (v akční sekvenci) představí většina důležitých postav, jejich úloha, a hlavně hierarchie fikčního světa.

V úvodu se tedy představí všechny důležité postavy. Především hlavní záporák Dragon King, ten (skrze Daji, populární Fan Bingbing) ovládá krále Zhou (Tony Leung Ka-fai). Ozbrojeným složkám pak velí General Leopard (Louis Koo). Hierarchie je jasná, Dragon King/Zhou jsou ve svém subsvětu dominantní, následuje Daji (jako králova/drakova konkubína) a jednotlivé pěšáky ovládá Leopard, který se zodpovídá všem výše jmenovaným. Opoziční subsvět kladného království nabízí značně odlišné aranžmá. Hlavním hrdinou je Skylord (Jacky Heung) a hlavním poradcem kouzelník Jiang (Jet Li). Další postavy se přidávají až v průběhu vyprávění. Hned v prvních minutách Skylord s Jiangem a skupinou vojáků útočí na hrad druhého království, aby osvobodili kmen Neviditelných lidí, ti totiž umí předpovídat budoucnost. Po souboji získá každá ze stran jedno oko náčelníka, díky čemuž mají obě šanci využít částečného odhalení budoucnosti. Vyprávění se tak může přesouvat mezi dvěma subsvěty, zatímco každý z nich má jen část informací, divák má všechny.



Je zřejmé, že dominantním principem League of Gods není odvyprávět souvislý, popřípadě nějak sofistikovaný, příběh. Naopak je to spojení atraktivních akčních scén s představováním členitého fikčního světa, který silně čerpá z tradiční mytologie. K již zmíněným postavám se přidávají další, Blue Butterfly (Angelababy) jako robot sestrojený Leopardem, do níž se Skylord zamiluje. To do filmu (trochu násilně) vkládá romantickou linku a motivuje vývoj hlavní postavy. Také se objevuje válečník měnící se v batole Naza (Zhang Wen), množství epizodních postav či celá rasa vodních lidí, Merfolků. V takto hustě zalidněném fikčním světě je poměrně jednoduché se ztratit. Avšak i tak je zábavné ho prozkoumávat. Každá z postav (a jsou jich opravdu desítky) je nějak svázaná s mytologií, má v ní svůj předobraz a ten exploatuje. Toto neustálé zalidňování skýtá jeden zásadní problém, vyprávění mu nutně nemůže stačit tak, aby uspokojilo diváckou žízeň po nějakém funkčním vývoji. Paradoxně o to zábavnější je pak práce se samotným procesem vyprávění.

Prakticky ihned se vytvoří deadline a cíl. Jakmile přijde zatmění tří sluncí, zlý Dračí král přijde na Zemi a s ním přijde zkáza. Tomu je nutné zabránit, proto musí hrdina získat legendární meč (Sword of Light), který může používat pouze vyvolený (tzv. Golden Dragon). Na cestu dostane tři měšce z Pramene života, z nichž každý obsahuje "předmět", který v určité fázi vyprávění pomůže překonat nějakou překážku. Divákův a hrdinův průvodce, kouzelník Jiang, je také zasažen omlazovacím kouzlem, takže pokaždé, když využije svých magických schopností, omládne. To vytváří vedlejší deadline, nemůže totiž hrdinům pomáhat neustále. Dalším vedlejším cílem je vztah Skylorda a kmene Wing Adept. Kmen byl (jak se dozvíme v neobratně vloženém flashbacku) vyvražděn a hlavní hrdina je poslední přeživší, avšak na rozdíl od původních bojovníků nemá křídla. Je tedy otázkou času, kdy se naučí létat.

V první hodině filmu je jasné, jakých cílů je nutné dosáhnout a jak bude vyprávění pracovat. Budu postupovat zespodu a konstrukci cílů vysvětlím. Jsou vytvářeny (a) krátkodobé epizodické cíle, zde je nutné vypořádat se s nějakou konkrétní překážkou, aby se mohli hrdinové přesunou blíže k naplnění (b) střednědobého cíle. Tím je získání meče, který pomůže splnit (c) dlouhodobý cíl, porazit Dračího krále. Zde však dochází k zásadnímu obratu. Dlouhodobý cíl je natolik dlouhodobým, že z vyprávění kompletně mizí. Žádná finální konfrontace s králem ve filmu není. Ani válka mezi královstvími. Takže motivace kompoziční (získat meč -> na konci filmu zničit nepřítele) se mění na motivaci transkompoziční (získat meč -> v dalším filmu zničit nepřítele). Dochází tak k výměně dynamiky narativních rámců, Dračí král z vyprávění mizí, s liškou Daji se objevují nárazově a v samotném závěru nejsou tak důležití. Po řadě epizod je tak divák nucen přehodnotit svá očekávání. Získat meč není cíl přechodný (střednědobý), ale cíl celého filmu (dlouhodobý).

Jednotlivé epizody pomáhají odhalovat široký fikční svět, představují nové postavy a nové lokace. Vyprávění naprosto dominují. Po složení hlavního týmu (Skylord získá dva parťáky), získání nové schopnosti (létaní) a nalezení meče, přichází velký souboj. Tři hrdinové proti Generálu Leopardovi. Ten je řadovým záporákem druhého království, vede obranné složky a s hlavními představiteli záporného subsvěta prakticky není v kontaktu. Uvnitř klasického vyprávění by šlo o vedlejší (ale nutnou) konfrontaci. Je nutné porazit pěšáka, aby se mohli hrdinové dostat k hlavnímu nepříteli. O to překvapivější je, když film po Leopardově porážce končí. Přesně v moment, kdy se schyluje k rozhodující bitvě. Pohroužený divák (nijak jsem nesledoval čas projekce, nechal jsem se "vést") zůstává extrémně překvapený s pocitem určitého oklamání. Cliffhanger zde není drobným pomrknutím na možné pokračování, ale jako by obíral film o celé jeho vyvrcholení. Něco, co se v blockbusteru často nestane. A když ano, je to extrémně zábavné. Jak je to ale vůbec možné?

Odpověď leží v celé osnově vyprávění a diváckých očekáváních, která jsou spojená s klasickým (i "klasickým" hongkongským) filmem. Od hongkongsko-čínského velkofilmu jsem očekával tradiční epizodické vyprávění, které se několik minut před koncem sjednotí a vrcholí. Sjednocení narativních linií v League of Gods přichází, avšak nejde o linie hlavní (tedy porazit Dračího krále a zachránit svět), ale o linie vedlejší (sjednotit království, válečníky a najít vhodnou zbraň). Film tak v průběhu projekce kompletně obrátí strukturu fikčního světa, narativních rámců i jednotlivých cílů. Neustále se připravuje na něco, co nikdy nepřijde. I to je pochopitelné, neobratné, ale pochopitelné. Čínský filmový trh potřebuje další silnou frančízu a chce mít v ruce pevnou značku, která přitáhne diváky pravidelně. Pokud se podíváme na tržby filmů v roce 2016, ve dvacítce těch nejúspěšnějších se objevuje několik silných domácích značek, The Monkey King 2 (další adaptace kánonického textu plná CGI), From Vegas to Macau 3 (legendární série God of Gamblers), Ip Man 3, Cold War 2 či Finding Mr. Right 2 (pokračování populární romantické komedie). Jenže Opičí král byl vytěžen už asi potřicáté, nikdo neví, jak dlouho může značka fungovat. From Vegas to Macau 3 je desátým dílem série a Ip Man 3 měl být posledním.[3] League of Gods byla pokusem nastartoval novou, moderní a výdělečnou značku, bohužel film selhal kriticky i finančně.

Nechtěl bych tvrdit, že jde o nějak podvratný a chytře vystavěný film, ale jeho sledování je rozhodně nevšedním zážitkem. League of Gods má nálepku opulentní a prázdné hlouposti, takové stanovisko jsem se nesnažil ani tak zpochybnit, jako spíše poskytnout odlišný úhel pohledu. Uchopit film zevnitř, zmapovat odkud a jak vyrůstá. A ukázat, že něco tak iritujícího (a zároveň zábavného) jsem dlouho neviděl.

League of Gods (r. Koan Hui, Hong Kong/Čína, 2016)

_______
[1] Viz online zde. Digitální efekty jsou důležitým (negativním) faktorem i v dalších recenzích/reakcích. Tím se napojují na poměrně starý (avšak stále živý) trend, kdy digitální triky jsou, podle mnohých, jedním z hlavních symptomů vyprázdněnosti současných blockbusterů. Marnou snahou zakrýt banální a ploché příběhy.

[2] A to i přes (na hollywoodské poměry) nízké rozpočty. Což se na kvalitě triků projevuje, vystupují do popředí a stávají se očividnějšími.

[3] Není. Před týdnem byl ohlášen čtvrtý (a prý opravdu poslední) díl.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.