čtvrtek 29. června 2017

Zapomenutý debut - Dragon Killer (1995)

V roce 1995 byl Tony Liu už zkušeným hercem, objevil se ve filmech všech možných žánrů a po boku hvězd jako byli Bruce Lee, Derek Yee či Lo Lieh. Ale zatímco hrál ve zhruba devíti desítkách filmů, režíroval pouze dva. Jeho krátká režisérská kariéra je tak ve stínu té herecké. To je sice pochopitelné, ale zároveň trochu nešťastné, jeho debut totiž ukazuje, že jde o poměrně zručného tvůrce.

Tony Liu měl k herectví vždy blízko, jeho matkou je slavná herečka Li Wen. Ačkoliv byla na západě prakticky neznámá, Liu díky ní dostal potřebné zázemí a vzdělání. Pro Golden Harvest začal Liu hrát už v osmnácti letech a následně přešel pod Shaw Brothers. Jako herec se objevil ve více než devadesáti filmech a seriálech. Z takto úzkého kontaktu s filmovým prostředím nejspíše pochází i jeho schopnost natočit sevřený a fascinující debut. Ten ale vznikl až dvacet pět let po jeho vstupu do filmového průmyslu. Dragon Killer ale rozhodně není dílem jediného člověka, tým, který se kolem Liuova debutu sešel, byl plný zkušených filmařů. Producentem mu byl Stanley Kwan, oceněný za film Center Stage (1992, Hongkong). Scénář zase napsal Kai-Chi Yuen, ten se podílel na filmech jako Tenkrát v Číně (r. Hark Tsui, 1991, Hongkong) či A Chinese Ghost Story (r. Siu-Tung Ching, 1987, Hongkong). Dragon Killer tak není unikátním problesknutím vrozeného (a nevysvětlitelného) talentu, ale souhrou mnoha odlišných vlivů – od dvaceti pěti let zkušeností v oboru, které Tony Liu nasbíral, po tým zkušených tvůrců. Otázkou samozřejmě zůstává, čím je film tak zajímavý.

Dragon Killer je příběhem muže (Tony Liu), který ilegálně přicestuje do Spojených států, aby našel svou partnerku (Sharla Cheung), zároveň se snaží pomoci svému bratranci, který se zapletl s mafií (Simon Yam). Poslední důležitou postavou je policejní detektiv (Conan Lee), který se snaží oba mužské protagonisty dostat do vězení (jeden je ilegální imigrant, druhý mafián).

čtvrtek 15. června 2017

Zpátečnická aktualizace - Král Artuš: Legenda o meči (2017)

Král Artuš je převyprávěním známého mýtu, kterého se chopil kultovní režisér Guy Ritchie, aby ho přetvořil do originální podoby a potenciálně odstartoval novou sérii (i proto se neobjeví Lancelot nebo Merlin). Ritchie byl vždy divácky atraktivní, jeho filmy jsou rychlé a neustále se v nich něco děje. Jsou sprosté, vtipné, akční a děj se vyvíjí nečekaně. Vyprávění zase ozvláštňuje využitím hravých montáží, tak před mnoha lety zábavně aktualizoval gangsterky. Jenže zatímco předchozími filmy se Ritchie posouval kupředu (adaptace Sherlocka Holmese a Krycí jméno U.N.C.L.E.), Artuš naráží na jeho tvůrčí limity. Díky tomu působí i takto bleskově rychlý film zpátečnicky.


Můj problém s Králem Artušem je především v jeho neschopnosti rozhodnout se, čím chce vlastně být. Ritchie na jednu stranu rozehrává typickou gangsterskou hru plnou montáží, hádek, nefunkčních plánů a násilí. Postavy tak často mluví o situaci, na jejíž průběh je prostřiháváno a události zobrazované se přepisují a upravují podle toho, kudy je salva dialogů vede. Kombinací slovních přestřelek, nečekaných vyvrcholení a eliptického střihu vzniká zábavná hra. Ještě o něco zábavnější, když se takto shrne nějaká důležitá akce, kterou by si jiný film přeskočit nedovolil. Z Artuše se také stává tvrdohlavý a drsný hrdina se smyslem pro humor. Obklopen je skupinou vyvrhelů, kteří se často přežívají ilegálně a na ulici. To je několik aspektů, díky kterým byl Ritchieho dravý styl na přelomu tisíciletí tak populární. Proč ale takové přepsání artušovského mýtu nefunguje?


Protože na druhé straně stojí velkolepá fantasy plná monumentálních monster, zpomalených akčních scén a banálně dramatických momentů. Ritchie tedy nějakým způsobem pracuje se dvěma rovinami tradic, (převážně svou vlastní) londýnskou gangsterkou a výpravnou fantasy. Obě tradice by bylo nutné chytře syntetizovat, avšak Ritchie obě roviny sice kombinuje, ale jako by jedna soupeřila s tou druhou. Neustále bojují o dominanci, protože nejsou dostatečně kontrolovány. Ritchie se snaží velkolepou fantasy podvracet, ale zároveň jí maximálně vyhovět.